A jaký dres si oblečeš Ty?

Jela jsem tak jednou v šalině v neděli navečer na byt.

Naštěstí jsem patřila mezi těch pár šťastlivců, kteří se mohli pohodlině uvelebit na sedačce. S nacpanou taškou zavařenin od maminky jsem za to místo vždycky ráda. Najednou se v šalině začala houfovat podivná individua...

Pánové v modrých dresech s potutelným úsměvem na rtech. Aha, dneska zas Kometa hrála hokej, pomyslela jsem si a vesele cestovala dál. Přišlo mi ale hodně zvláštní, že těch fanoušků nastoupilo dvacet a bavili se mezi sebou jen tři. Zbytek působil jako absolutní solitéři. Nevím, jestli to tak chtěli sami, nebo jestli jim chyběla odvaha zapojit se do hovoru. Ale vždyť si toho měli tolik co říct?! Podle mého úsudku neodborníka na Kometu to vypadalo, že Kometa vyhrála. Mohli přece diskutovat kličky hokejistů, jejich góly, fauly, výrazy ve tváři. Byli ovšem uzavřeni do sebe, jako by se báli se ke svému klubu přiznat. Jediné, co je prozrazovalo, byly jejich dresy...

V neděli si také oblečeme dres, vyšlápneme do kostela, zasedneme na tu svou předplacenou sedačku a uzavřeme se do sebe. Sledujeme pozorně celý přenos utkání, ale možná nám něco uniká. S fanoušky dojdeme k bližšímu kontaktu, jen pokud naše mužstvo skóruje - při pozdravení pokoje.

Po mši nasedneme každý do "své" šaliny a vydáme se na cestu domů. Většinou už přemýšlíme nad přípravou nedělní husy a nemáme moc chuť se vracet k uplynulému zápasu.

Pán Ježíš pro nás dal ale ten největší gól - umřel za nás na kříži a v odvetném zápase pak zvítězil nad smrtí.

Tenhle gól stojí za oslavu a sblížení společenství, nemyslíš?